Ve vchodu stála dvojčlenná ozbrojená stráž. Ignácio jim něco řekl a muži se otočili na stále ještě roztřeseného Henryho. Jeden z nich řekl: „Hello Mr. Hrubes. Venku je zas mizerný počasí, že jo?“ Druhý se zasmál a požádal Henryho, aby rozpřáhl ruce. Po důkladné prohlídce kývl a ukázal směrem do chodby.
Ignácio dovedl Henryho k těžkým dveřím, kde opakoval svůj rytmický signál. Dveře se otevřely, Ignácio postrčil Henryho dopředu a dveře za ním zavřel.
Henry se rozhlédl kolem sebe. Byl v šeré místnosti a před ním za stolem sedělo několik mužů, další pak postávali v rozích místnosti a nebylo jim vidět do tváře. Najednou někdo rozsvítil stolní lampu, která ozářila tváře u stolu i několik samopalů, které na něm ležely.
„Já jsem Rodrigo a toto jsou všechno přátelé z milice. Tady nemusíte mít žádné obavy, jsme připraveni vám s vaším problémem pomoct. Posaďte se, prosím.“
Henry se sesunul do připraveného křesla a prudce oddychoval, někdo mu podal sklenici vody. Když ji naráz vypil, trochu se uklidnil, podíval se na Rodriga, který tady bezpochyby velel a řekl: „To jsem rád, po tom, co jsem tady dnes zažil, nepochybuji, že máte všechno pod kontrolou i jinde. Pak mi tedy prosím řekněte, jestli mi pomůžete.“
Muži se tlumeně zasmáli jeho projevu, ale Rodrigo je utnul gestem levé ruky, tou pravou pak ukázal na Henryho a suše mu sdělil: „Za určitých podmínek ano. Víte, my jsme tady čestní muži a bojujeme s gangy, ale všechno má své náklady.“
Henry se potil ve svém křesle, někdo mu naštěstí dolil vodu, tak se rychle napil a pokýval hlavou. Rodrigo to přijal jako souhlas a pokračoval: „Dobře, dostaneme vaši dceru ven, než dojde k soudu, a zařídíme vám bezpečný odjezd ze země. Cena akce je sto padesát tisíc amerických dolarů.“
Henry, který se v té situaci vůbec necítil dobře, zas jen kývl hlavou, otřel si čelo a zeptal se: „A podmínky?“
„50 % záloha, 50 % v den odletu.“
„Okey.“
„Okey,“ zasmál se Rodrigo a natáhl k němu ruku. Henry mu s ní chtěl potřást, ale pak si všiml, že v ní drží mobil a něco mu na něm ukazuje. „Tuhle aplikaci si stáhněte, je zašifrovaná. Přes ni vám dáme další instrukce. Dceru můžete jít s advokátem navštívit, ale jinak všechno ostatní už nechte na nás. Okey?“
„Okey,“ zopakoval znovu Henry, a nakonec se mu dostalo i potřesení rukou. Za ním se otevřely dveře, ve kterých ho už čekal Ignacio.
„Obrigado e adeus,“ zkusil se Henry rozloučit lámanou portugalštinou.
„Adeus senhor,“ zahučeli muži. No vida, řekl si Henry, už žádný smích, kdo je ochoten zaplatit takovou sumu za někoho z rodiny, směšný není.
Kniha je k dispozici zde
Obrazy vytvořenýéumělou inteligencí v programu jaja.ai